Rainer Christoph

1. předseda spolku Zlatá cesta

Stavět mosty – jednou česky, jednou bavorsky

 Evropa se rozrostla. Od 1. května 2004 patří náš východní soused, Česká republika, k Evropské unii. Z bavorského pohledu je nám tato země geograficky a kulturně velmi blízká.  Bohužel jsou mnohým lidem po 17 letech jižní pláže stále ještě bližší než naše sousední země. Přitom se můžeme ohlédnout na 1500 let trvající sousedství v srdci Evropy. Těsné, i když proměnlivé vztahy našich zemí, se datují až do středověku. Ferdinand Seibt, velký znalec českých dějin, napsal: "Každá epocha evropské historie měla v českém zrcadle vlastní obličej".

Příhraniční oblasti Čech a Moravy byly až do vyhnání po 2. světové válce osídleny Němci. Několik staletí trvající příslušnost Čech k Habsburské koruně zprostředkovala Čechům naopak úzké spojení s německou kulturou. Proto je možné najít mnoho společného: Jazykově se mnoho lidí různého vzdělání cítilo jako doma v obou kulturách. Velké množství výrazů v hovorovém jazyce, hudbě, umění či kuchyni existuje dodnes v obou jazycích.

Tyto Čechy již však neexistují. Klíčící nacionalismus na obou stranách zle trýznil společnost. Okupace, válka, vysídlení a nucená nadvláda nakonec nenávratně zničily všechno podstatné, co měla střední Evropa společné. Okřídlená slova o "českých vesnicích" (česky: španělská vesnice) – tedy o něčem neznámém, se udržela dodnes. To se hodí také k Schillerovým "českým lesům" – jako symbolu něčeho nepochopitelného, strašlivého. Kdo je však prochodil, ten ví, že se v ničem neliší od ostatních evropských středohorských lesů.

Pohled do budoucna.

Ve společné Evropě potřebujeme stabilitu. Naštěstí existuje naděje na obou stranách. Jsou to m.j. sudetští Němci, kteří s obrovským elánem společně s Čechy ve své staré vlasti obnovují kostely a kláštery, jsou to také mnohé školy a učitelé v obou zemích, kteří usilují o otevřenou spolupráci. "Lidová diplomacie" už dokázala mnohé, co se nahoře dosud nepodařilo. Také kulturní a hospodářská výměna, jak ukazují Česko-bavorské kulturní dny ve Weidenu, je možná. Společný návrat Čech a Bavorska do nového středu Evropy sice udělal velký pokrok, je však nutné dál ho popohánět kupředu a především o něj pečovat. Pro společnou cestu nelze vynechat otázku viny, je nutné obvázat staré i nové rány a zahojit je. Praktikujme otevřenost, žít v pravdě znamená, a nyní cituji pasáž z proslovu Romana Herzoga ze dne 29. dubna 1997 před českým parlamentem - "vypořádat se s vlastními chybami". "Tajemství vykoupení znamená vzpomínku", zní jedna židovská moudrost. Tajemství usmíření znamená odpuštění, a proto musíme vzpomínat, jako závazek pro "nikdy více". Kdo se ponořil do naší dlouhé společné historie, ví, že si Češi a Němci nesmějí být lhostejní. Evropa již znovu nemůže vytvořit české společenství národů, ale může přispět k tomu, aby byly překonány časy konfrontace. Musíme navázat tam, kde tyto národy již stály. Při stanovování cíle jde o pokojné soužití ve společném domě, který se dříve jmenovat Čechy a dnes Evropa.

Zakládáním partnerství mezi školami, společným dalším vzděláváním učitelů, různými knižními projekty atd. se podpůrný spolek Goldene Straße e.V. (Zlatá cesta) – nástupnický spolek podpůrného spolku D-CZ Schulen e.V. (D-CZ Školy) -  se sídlem ve městě Altenstadt/WN snaží podél Zlaté stezky pomáhat při výstavbě domu Evropa. 

Brücken bauen -mal bayerisch- mal böhmisch

Europa ist größer geworden. Seit dem 1. Mai 2004 gehört unser östlicher Nachbar Tschechien zur Europäischen Union. Aus bayerischer Sicht ist uns das Land geographisch und kulturell ganz nah. Leider sind vielen Menschen die südlichen Strände nach 17 Jahren noch immer näher als unser Nachbarland, dabei können wir auf 1500 Jahre Nachbarschaft im Herzen Europas zurückblicken. Seit dem Mittelalter bestehen die engen, wenn auch wechselhaften Beziehungen unserer Länder.

Die Randgebiete Böhmens und Mährens waren bis zur Vertreibung nach dem 2. Weltkrieg durch Deutsche besiedelt. Eine jahrhundertelange Zugehörigkeit Böhmens zur Habsburger Krone vermittelte den Tschechen umgekehrt eine enge Verbindung zur deutschen Kultur. Folglich finden sich viele Gemeinsamkeiten: Sprachlich waren nicht wenige Menschen unterschiedlicher Bildung in beiden Kulturen zu Hause. Nicht wenige Bezeichnungen aus Umgangssprache, Musik, Kunst, Küche existieren noch heute in beiden Sprachen.

Doch dieses Böhmen existiert nicht mehr. Der aufkeimende Nationalismus beider Seiten nagte boshaft an der Gemeinschaft. Okkupation, Krieg, Vertreibung und Zwangsherrschaft haben schließlich grundlegende mitteleuropäische Gemeinsamkeiten unwiderruflich zerstört. Das geflügelte Wort von den „Böhmischen Dörfern“ – also von etwas Unbekannten konnte sich bis heute halten.

Blick nach vorn

Wir brauchen in einem gemeinsamen Europa Stabilität. Zum Glück gibt es Hoffnungsträger auf beiden Seiten. Das sind u. a. die Sudetendeutschen, die mit viel Elan zusammen mit Tschechen in ihrer alten Heimat Kirchen und Klöster erneuern, das sind die vielen  Schulen und Lehrern beider Länder, die sich um ein offenes Miteinander bemühen. Die „Volksdiplomatie“ hat vieles zuwege gebracht, was weiter oben noch nicht gelungen ist.

Die gemeinsame Rückkehr Bayerns und Böhmens in eine neue europäische Mitte hat zwar große Fortschritte gemacht, muss aber weiter voran gebracht und vor allem gepflegt werden. Für einen gemeinsamen Weg kann die Schuldfrage nicht ausgeklammert werden, es gilt alte und neue Wunden zu verbinden und zu heilen. Praktizieren wir Offenheit, in der Wahrheit leben, heißt und ich zitiere Roman Herzogs Passage aus seiner Rede am 29. April 1997 vor dem tschechischen Parlament- „die Fehler der eigenen Seite gegen die andere aufzurechnen“.

Wer sich in unsere lange und gemeinsame Geschichte vertieft hat, weiß, dass sich Deutsche und Tschechen nicht gleichgültig sein dürfen. Europa wird die böhmische Völkergemeinschaft nicht wiederherstellen können, aber es kann dazu beitragen, die Zeiten der Konfrontation zu überwinden. Es gilt dort anzuknüpfen, wo die Völker schon einmal standen. Bei der Zielvorgabe geht es letztlich um ein friedliches Zusammenleben in einem gemeinsamen Haus, das früher Böhmen hieß und heute Europa.

Mit Gründung von Schulpartnerschaften, gemeinsamen Lehrerfortbildungen, verschiedenen Buchprojekten versuchen der Förderverein Goldene Straße e.V. –Nachfolgeverein des Förderkreises D- CZ Schulen e.V. - mit Sitz in Altenstadt/WN entlang der Goldenen Straße am Haus Europa ein wenig mit zu bauen. 

 

Rainer Christoph,

1. Vorsitzender Förderverein Goldene Straße e.V.

e-mail: Rjchristoph(at)t-online(dot)de